Jak dlouho ještě?? Přemýšlím a můj pohled padne na kalendář nad postelí, kde si každý den odškrtávám dny do mého odjezdu..Ale asi bych to měla vzít od začátku.

   Mé jméno je Ema,žiju v České republice,ano schválně říkám žiju,protože od určité doby ČR nepovažuji za svůj domov.Ale od začátku,bylo to asi před rokem….

„Haha“ ušklíbnu se na Billa a otočím se na Lucku „Lucko,tohle je Bill,Tom,Tome Bille Lucka“ „Ahoj,rád tě poznávám“ řekne Tom a už si to valí k Lucce,aby jí dal na uvítanou pusu,Lucka se tomu ani moc nebrání „Tak jdem ne??“ začne Tom organizovat naší akci,vezme Lucku za ruku a vydá se směrem do města. „Jdeme?“ zeptá se mě Bill a šťouchne do mě abych se probrala. „Jo jasně jdeme“ trochu zrychlím abych dohnala Toma s Luckou,kteří už získali náskok. „Tak dík,že jsi na mě počkala“ ušklíbne se Bill zatímco mě doběhne „hey,tak počkej ne?“ řekne Bill a chytne mě za ruku abych trochu zpomalila.
Večer si celkem užijeme,trochu zapaříme a trochu víc se seznámíme s Tomem a s Billem. „Tak co si o nich myslíš??“ zeptá se mě Lucka,když dojdeme do pokoje „Nooo“ musím přemýšlet jak nejlépe to vystihnout „Billa mám hodně ráda…Líbí se mi. A Tom?? No kámoš,nic víc.A ty?“ podívám se zvědavě na Lucku. „No mě se Tom úpa hafo moc líbí a Bill je celkem v pohodě,ale myslím,že by se k tobě hodil víc“ mrkne na mě, vyskočí a zamkne se v koupelně než stačím cokoliv říct. „Lucko nééé“ vykřiknu a začnu se smát.Najednou mi zapípá mobil,zvědavě se podívám kdo si na mě vzpomněl,Bill,třesoucí rukou zmáčknu tlačítko číst. „Dneska se mi to líbilo,rád bych tě viděl znova =o) Bill“ usměju se a ihned mu naťukám zpáteční smsku „Jasně,bude mi ctí a budu mooooc ráda,až tě zase uvidím.Ema =o)“ ani ne za pět minut mi přijde odpověď „Tak se koukni z okna =o) Bill“ vstanu a přejdu k oknu,nebo spíš k terase,podívám se ven a tam stojí Bill!! Usměju se a vyjdu ven „Ahoj,co tady děláš?“ zeptám se překvapeně „No jak říkám,chtěl jsem tě vidět,nechceš se projít?“řekne Bill a já i přes to,že jsem věděla,že bych to dělat neměla,protože je tma a tak..tak prostě se neovládnu a vydám se za Billem,který se na mě usměje a vezme mě za ruku. „Chci ti něco ukázat“ řekne a táhne mě směrem k parku. Když se asi po deseti minutách,kdy se prodíráme křovím chci zeptat co mi vlastně chce ukázat a jestli je to ještě daleko Bill se zastaví a řekne „Tak jsme tady“ podívám se co mi to Bill ukazuje a zarazím se,jsme na vyhlídce nad městem,musím říct,že je to vážně nádhera.Obzvlášť teď,když je tma a všechno je osvícené jenom pouličními světly. „To je nádhera“ řeknu potichu a podívám se na Billa,kývne „Nikdy jsem to tu nikomu neukázal,o tomhle místě vím jenom já a kluci z kapely“ „děkuju“ řeknu a podívám se zpátky na město „za co?“ podiví se Bill „no asi za důvěru,za to,že jsi mi to tu ukázal“ Bill se usměje „líbíš se mi“ řekne a sedne si na zem,podívám se na něj a řeknu „ty mě taky,ač jsem si to dlouho nechtěla přiznat“ a taky si sednu,Bill mě vezme za ruku,ale už nic neříká.Netuším jako dlouho tu sedíme,když se najednou Bill pohne „Emo,já nechci,ale asi bychom už měli jít,tvoje kamarádka o tebe určitě bude mít strach“ ušklíbnu se „To pochybuju,jinak by mi totiž zavolala“ řeknu a vytáhnu svoje véčko,které je jak zjišťuju vypnuté,nakonec se neochotně zvednu „Asi máš pravdu“ Cesta zpátky do ubytovny mi přijde hrozně krátká „Tak se měj“rozloučí se se mnou Bill a dá mi pusu na tvář. „Ahoj“ řeknu a dívám se na siluetu vzdalujícího se Billa.Když zmizí úplně otočím se a jdu na pokoj. „Kde jsi byla??“ zeptá se Lucka a je vidět,že je docela naštvaná „Měla jsem o tebe strach!“ řekne a zkoumavě se na mě podívá „S Billem“pípnu potichu a sednu si na postel.Lucka se rozzáří a je vidět,že všechno čím jsem jí v posledních hodinách naštvala je pryč „A co?Bylo něco??“ Zavrtím hlavou „Ne,Bill mi jenom řekl,že se mu líbím“.Lucka vzdychne „A proč tady ještě sedíš?Přece ho máš taky ráda ne?Tak proč ho nepokusíš sbalit?“ Pokrčím rameny a jdu radši do koupelny „Byla jsem pryč tři hodiny?“ řeknu si sama pro sebe při pohledu na hodiny,musim pořád přemýšlet o tom,co mi řekla Lucka,přece má pravdu…..
Vzbudím se,je mi trochu divné,že nás dneska nikdo nevzbudil.Pomalu se proberu a kouknu se na hodiny na mobilu „Jedenáct?Je jedenáct?“ zeptám se nevěřícně „Už to tak vypadá“ řekne Lucka,která se právě taky probudila. „Ale proč nás nevzbudili?“ zeptám se a na mém mozku je vidět,že stále ještě spí. „Přece je neděle,v neděli si přece můžeme dělat co chceme“ zasměje se Lucka a začne se hrabat ven z postele. „A co máme na programu?“zeptám se a usměju se, „Nic“ Lucka se otočí a významně se podívá na můj mobil. „No jo,už jim píšu“ zasměju se.

„Sem ti říkala,že budu hned hotová“ řekne Lucka po půl hodině kdy byla v koupelně. Ušklíbnu se „No na tebe to byl rekord“ a radši rychle vlezu do koupelny,než se tam Lucka stačí vrátit. „Máme ještě deset minut“ podívá se Lucka překvapeně na hodiny na mobilu „No a?“ zeptám se zvědavě „Jsme tu brzo,dřív než kluci“ zasměje se Lucka…. „Zdá se mi to,nebo jsou tu holky dřív než my??“ zaslechnu Tomův hlas,otočím se „No jasně,máš vidinu“ zasměju se „Hoj Emo,Ahoj Lucko,tak razíme ne?“ řekne Tom a rázně vezme Lucku kolem pasu a jde směrem k městu,když se chci vydat za nima,někdo mě zarazí „Emo počkej,chtěl jsem ti něco říct“ zvědavě se na Billa podívám „Co?“ „Víš,ten večer jak jsem ti ukázal tu vyhlídku,tak jsem ti řekl,že se mi líbíš a doteď si vyčítám,že jsem ti nedal pusu“ dořekne Bill větu,která pro mě v tu chvíli hodně znamenala,přemýšlela jsem,jestli byla hezčí ta chvíle asi před dva týdny na vyhlídce,nebo ta chvíle teď.Z myšlení mě ale najednou vytrhne Bill,pomalu mě vezme za ruce a jemně si mě k sobě přitáhne a potom mě políbí,páni,tohle byl ten okamžik na který jsem čekala celý ten týden a půl co Billa znám. „Hele tak jde….jej sorry,nevěděl sem“ zarazí se Tom při pohledu na nás „Nechcete se radši rozdělit?“ zeptá se a mě to přijde jako nejlepší nápad,který jsem od něj kdy slyšela „Jo,to je dobrej nápad,tak za tři hoďky tady jo?“ odpoví Bill,Tom kývne,pak nám mávne a otočí se zpět k Lucce. „Tak co teď??“ zeptám se a otočím se na Billa „Nevím,možná bychom mohli jít zase na vyhlídku,protože mě zrovna teď nic jinýho nenapadá“ zasměje se Bill. „Tak jo ráda“ usměju se….. „Je to tady vážně pěkný“ podívám se na město,i když už to nemá takové kouzlo jako tehdy večer. „Měla by jsi to tady vidět když je sníh a večer,pak je to tu vážně krásný“ řekne Bill a obejme mě ze zadu.Usměju se,vychutnávám si to jeho dotyky jsou tak jemné,krásné… „Bille,chtěla bych ti“ nestačím to však dopovědět,protože než se stačím na Billa otočit zakopnu a švihnu sebou na zem.Billovi to přijde celkem vtipný,do doby než ho taky stáhnu na zem. „Nechtěla by jsi to se mnou zkusit?“ zeptá se Bill nečekaně,když se tam tak válíme po zemi. „A co jako?“ zeptám se,protože mi hned nedojde co myslí „No myslel jsem jako jestli by jsi se mnou chtěla chodit“ zasměje se Bill a podívá se na mě. „Jo tohle,promiň mě to hned nedošlo“ usměju se „no,já moc ráda“ „Fakt?“ vyvalí na mě oči Bill a je vidět,že jsem ho vážně potěšila. „Děkuju“ řekne a dá mi pusu,tak krááááásnou je ještě hezčí než ta úplně první…Já ho asi fakt miluju.

Za chvíli uslyšíme hlasy,které se přibližují „No a já…..To snad ne?Co tady děláte?“ zatváří se Tom otráveně při pohledu na nás jak tam ležíme na zemi. „Snad vidíš co děláme ne? Ušklíbne se Bill a radši se zvedne „Tak mi radši jdeme“ otočí se Tom a zase s Luckou zmizí „Možná bychom taky mohli jít ne?“ navrhnu Billovi,ten souhlasí a podá mi ruku aby mi pomohl vstát. „Tak jdeme“ řekne Bill a jemně mě vezme za ruku a vede mě zpátky do parku „Si tady sednem ne??“ Ukážu na lavičku u které máme mít za půl hodiny sraz s Tomem a Luckou. Bill si sedne a podívá se na mě „Tak si pojď sednout ne?“ usměje se a roztáhne ruce směrem ke mně.Podívám se na Billa a začnu přemýšlet,on je tak hubenej,abych mu neublížila,Bill jako by vytušil na co myslí. „Neboj,mě se nic nestane“ usměje se a já si teda jdu sednout.

„Teda,vy už jste tady?“ podiví se Tom „Tak co teď budeme dělat?“ zeptá se a střídavě se dívá na mě,Billa a Lucku.Bill pokrčí rameny „Nevím,……….můžeme jít třeba někam do baru“ „No jasněěě,zupeeeer nápad brácha“ usměje se Tom a opět se otočí směrem k městu „Tak jdem“ zavelí a vydá se pryč z parku.

Chvíli se na sebe díváme a potom obě ve stejnou chvíli propadneme v hroznej záchvat smíchu,když se uklidníme tak se na Lucku znova kouknu „Hele jako fakt?“ „My nevěříš,nebo co?“ zatváří se Lucka jakoby uraženě „Nee,takhle jsem to nemyslela“ usměju se a obě se opět začneme smát,přeruší nás až pípání mobilu,který tentokrát není můj,ale Lucky „Tak já razim“ řekne po dočtení smsky „Coo,to mě tu jako necháš samotnou?“ hodim na Lucku vražednej pohled. „Jistě,ale neboj,hlavně neotvírej vlkovi a pak to bude v pohodě“ začne se tlemit a já po ní hodim polštář „Zmiz už“ a jen co to dořeknu začnu se smát.Nakonec si lehnu na postel a začtu se do časopisu,který jsem vzala Lucce ze skříně.Najednou se ozve zaťukání na dveře a já se strašně leknu,zvednu se a jdu ke dveřím „Kdo je?“ zeptám se potichu „Tady vlk“ ozve se z druhý strany „Bille!“ otevřu se smíchem dveře „Neřikala ti Lucka,že nemáš otvírat vlkům?“ zeptá se se smíchem Bill,vypláznu na něj jazyk,ale obejmu ho „Nepozveš mě dovnitř??“ optá se mě,já se rozhlídnu po terase a když vidím zkoumavé pohledy všech co sedí venku tak Billa radši zatáhnu dovnitř „Nejdeš na to něják rychle?“ zasměje se Bill a políbí mě. „To se ti jenom zdá,přece se známe už dlouho“ usměju se,Bill se na mě pobaveně podívá a strhne mě na postel,zasměju se „Co to..“ Bill mě ale umlčí polibkem,tak tam ležíme a líbáme se,když se rozrazí dveře,v nich stojí dozor a za nim stojí kluci od nás ze školy,už jsem se zmínila,že je nenávidím?Ne,tak to řikám teď,nenávidím je,vlastně slovo nenávist je moc slabé!! „Co to tady děláte?“ vykřikne učitelka,která taky bohužel učí na naší škole,naštěstí naší třídu ne. „Kdo my?“ zeptá se Bill a dělá,že neví co učitelka myslí. „Ano vy pane Kaulitzi,co tady spolu děláte?“  Bill se ušklíbne „To snad vidíte ne?“ učitelka se na Billa nevěřícně podívá,chvíli nic neříká,ale potom,když se vzpamatuje „No,to si snad ze mě děláte srandu ne?Vás pane Kaulitzi tady už nechci vidět a vy slečno,moc dobře víte,že tohle je na pokojích zakázané“ Bill se neochotně zvedne,ale předtím než se vydá z pokoje pryč tak se ještě otočí na učitelku „A co jste jako myslela tím,víte,že tohle je na pokojích zakázané,myslela jste jako tohle?“zeptá se a ukáže na nápis Sex na svém tričku „To jste vážně tak omezená,že si myslíte,že dnešní teenageři myslí jen na to jedno?“ s touhle otázkou se otočí a z pokoje odejde.Učitelka se za ním jen nevěřícně kouká a potom taky odejde.Ve mě se něco zlomí při pohledu na ty namyšlený šampóny,kteří nás s Billem práskli „Debilové!“ vykřiknu a podívám se na jejich zlomyslné obličeje,oba se jen zašklebí „Měla by jsi nám poděkovat,zachránili jsme tě před zklamáním tvého života“ řekne jeden „Si myslíš,že někomu jako je ten magor by ses mohla líbit jo?Haha,vtip roku“dořekne ten druhej. „Zato vy dva jste dokonalý ne??Si myslíte,že můžete mít koho chcete,ale s váma by žádná normální holka nevydržela ani den,kdo by taky chtěl chodit s někým kdo má místo mozku fotbalovej míč?“ Oba na mě dost nevěřícně zírají,ale potom se jeden z nich vzpamatuje „Toho budeš litovat“ řekne a potom oba odejdou.Za chvíli mi začne zvonit mobil,když na displeji vidím jméno Bill zarazím se „Haló?“ „Proč to říkáš tak vyděšeně“ zeptá se Bill na druhé straně telefonu „Ale to nic“ řeknu,i když vím,že to není pravda,najednou jsem měla strach,z těch dvou kluků,neměla jsem strach o sebe,měla jsem strach o Billa,měla jsem strach aby mu něco neudělali. „Když nesmím já za tebou budeš muset ty za mnou“ řekne Bill a zasměje se „Jsem v parku …“ „Já tam přijdu“ zarazím ho v půlce věty,telefon položím a rychle se vydám ven.Na terase už naštěstí nikdo nesedí,ale i přes to,jsem cítila takovej zvláštní pocit. „Bille“ vykřiknu,když se blížím k lavičce,kde Bill sedí „Copak se stalo?“ zeptá se Bill,když se na mě podívá,můj pohled zřejmě musel být dost vyděšenej,než však cokoliv stačím říct tak cítím akorát tupý náraz do hlavy a pak už nevidím nic než tmu a neslyším nic jiného než ticho.